Když během Lockdown neměla přístup ke koncertnímu křídlu a nemohla cvičit, zjistila, že pandemie má i jiný rozměr než zrušené koncerty. Klavíristka KRISTÍNA SMETANOVÁ říká, že pokud by ještě někdy v životě neměla přístup k nástroji, může kariéru koncertní klavíristky rovnou zabalit.
Mladá umělkyně patří mezi nejvýraznější slovenské hudební talenty. Věnuje se nejen interpretaci klasické hudby, ale vystupuje s více populárními kapelami a skládá i vlastní hudbu. V rozhovoru mluví také o tom, jaké je to hrát klasickou hudbu na rušném místě a jaké šance má mladý hudebník se prosadit.
Sorry, the video player failed to load. (Error Code: 101102)
Koncem července odehrajete klavírní recitál na festivalu Viva Musica! Bude to koncert před nákupním centrem, což je zcela jiné prostředí jako koncertní sál. Není to rušivé hrát na veřejném prostranství?
Měla jsem možnost si něco podobného už jednou vyzkoušet v Holandsku, kam jsem chodívala na mistrovské kurzy. Mívali jsme tam recitály na různých místech a jeden z mých koncertů byl přesně před nákupním centrem. Už tehdy jsem se mentálně připravovala na to, že si musím během koncertu vytvořit vlastní bublinu.
Kristína Smetanová
Od roku 2019 je doktorandka na Vysoké škole múzických umění (Ida mě e-mail).
Zúčastnila se na několika mistrovských interpretačních kurzech např Musica Arvenzis v Dolním Kubíně (Viktor Derevianko) či TIHMS Summer Academy v Holandsku (Ewa Kupiec, Balász Szokolay, Jacques Rouvier, Bernd Goetzke, Claudio Martínez Mehner).
Během studia získala několik významných ocenění jako například 1. místo na mezinárodní soutěži Citta di Barletta v Itálii, ocenění Grand Prix (absolutní vítězka) na mezinárodní soutěži The 21st Century Art ve Vídni či Yamaha Scholarship Award.
Jako sólistka vystoupila s orchestrem České filharmonie, Státní filharmonie Košice a se Symfonickým orchestrem Vysoké školy múzických umění.
V rámci komorní hudby působí v klavírním seskupení devant Duo spolu s klavíristkou Julií Novosedlíková.
Když člověk hraje v koncertním sále, kde je také přizpůsobena akustika, tak se snaží vyjít ze své „pomyslné bubliny“ a rozšířit rádius svého interpretačního záměru. Myslím si, že tento koncert bude pro mě právě opačnou výzvou. Budu se muset více uzavřít do sebe, abych soustředěnou hrou zaujala ty, kteří mě opravdu budou chtít aktivně naslouchat, a zároveň aby mě nerušily vnější ruchy, s jejichž přítomností počítám.
Do jaké míry se dokážete při tom soustředit?
Klasickou hudbu je těžké, ba až nemožné hrát při rozhovorech či jiných rušivých elementech. Není to hudba do pozadí, vyžaduje velkou koncentraci interpreta i posluchače. Svou hrou se snažím přemlouvat k obecenstvu a zaujmout ho. Pokud by se publikum mluvilo nebo jinak bavilo, bylo by to dehonestující a mně jako interpretovi by to mohlo navodit pocit méněcennosti.
Patří tedy takovýto koncert vůbec na hlučné veřejná místa?
Určitě ano. Myslím si, že ta hudba je natolik silná, že nepochybně osloví i mnohých kolemjdoucích.
To je vlastně i cíl Viva Musica! festivalu – zaujmout lidi, kteří by nikdy nepřišli do koncertních sálů. Čím si myslíte, že je může zaujmout váš koncert?
Dramaturgie mého koncertu je postavena na kontrastech. Budu hrát dramatické, energické skladby, kde do popředí vystupuje rytmická složka, ale i lyrické skladby s krásnou zpevňovat linií. V mnoha ohledech se tyto skladby přibližují k „filmové“ hudbě, což je žánr, který není asi nikomu cizí.
Viva Musica! festival se snaží jít modernější cestou a přiblížit se i obyčejnému posluchači. Koncert proto otevře Respighiho Notturno navozením příjemné atmosféry, plynule projdu do skladeb od Maurice Ravela – kde se vystřídá neoklasický přístup v Le Tombeau de Couperin se známou Pavan. Uvedu i výběr z Rachmaninovových preludií a program uzavírám Eugen Suchoň.
Kristína Smetanová na koncertu Symfonického orchestru VŠMU v bratislavské Redutě. (Zdroj: Archiv K. Smetanovy)
Kromě klasické hudby se věnujete i populární hudbě, hrajete v kapelách, zpíváte a skládáte hudbu. Která stránka hudby je vám nejbližší?
Odmalička jsem inklinovala ik zpívání a skládání hudby, proto i dnes působím ve více kapelách. Na hudbě mám ráda její rozmanitost, ale kdybych si měla vybrat jedno, tak by to byl určitě klavír a klasická hudba, tomu věnuji nejvíce času. To je to, co mě nejvíc baví a naplňuje.
A co kompozice?
Kompozici jsem vystudovala na konzervatoři, na vysoké škole jsem v tom už nepokračovala. I momentálně však píšu skladbu pro naše klavírní duo – devant, které tvořím spolu s klavíristkou Julií Novosedlíková.
